preload
[ ESC ] Zavřít okno

Poptávka

Co je to LPG?

Zkapalněný uhlovodíkový plyn často zvaný propan-butan, nebo v poslední době také LPG (Liquefied Petroleum Gas) je směs uhlovodíků, jež mají charakteristickou vlastnost, a to, že jsou při běžných teplotách a atmosferickém tlaku (0 °C, 101,3 kPa) v plynném skupenství a již při malém zvýšení tlaku se bez ochlazení dají převést do kapalného skupenství. Zkapalněné topné plyny se tedy při svém technickém použití vyskytují jak v kapalném, tak i plynném skupenství, snadný přechod od jednoho k druhému skupenství dává řadu výhod, jejíž se v praxi účelně využívá. Hlavní složkou zkapalněných uhlovodíkových plynů je propan, n-butan, izo-butan (n-butan a izobutan jsou uhlovodíky stejného chemického vzorce, ale odlišných vlastností). Jsou bezbarvé a čichem nezjistitelné.

Zkapalněný topný plyn propan-butan je uhlovodíkový plyn s velmi vysokou výhřevností (přibližně 3x větší než u zemního plynu a 6x větší než u svítiplynu), který se nechá poměrně nízkým tlakem zkapalnit, čímž se zmenší jeho objem asi 260x. Pro provoz plynových spotřebičů se zase přeměňuje snadno kapalné skupenství na skupenství plynné vypařováním. Vypařování se děje přímo v nádobách.

Propan-butan není jedovatý, je ale vysoce výbušný při smíšení se vzduchem. Přestože propan-butan není sám o sobě jedovatý, mohou být jedovaté jeho zplodiny hoření (spaliny), vznikající při nedokonalém spalování, které může nastat při špatném seřízení plynového hořáku, nebo při nedostatečné výměně vzduchu v místnosti. Propan-Butan je v plynném skupenství téměř dvakrát těžší než vzduch. Drží se proto při zemi a špatně se odvětrává.

Při odběru z láhve se zkapalněné topné plyny zplyňují, kapalina přechází v plyn. Pro tento pochod je ze stavových veličin rozhodující především teplota náplně.

Tento samostatný plynulý přechod jedné fáze v druhou je nejlépe možno objasnit na příkladu nejobecnější kapaliny - vody. Bude-li tlaková nádoba zčásti naplněna vodou, je nad vodní hladinou při každé teplotě vždy určitý tlak vodních par, který je dokladem o snaze vody přejít do plynného skupenství (tj.do formy par). Tlak par nad hladinou stoupá s rostoucí teplotou, až při dosažení bodu varu vody (tj. 100 °C, 373,15 K) je jeho hodnota shodná s hodnotou atmosférického tlaku. Při teplotě vyšší než 100 °C stoupá v uzavřené tlakové nádobě i tlak vodních par nad hladinou vody, takže je voda neustále v kapalném skupenství, vodní páry mají však přetlak proti atmosférickému tlaku, a tato skutečnost usnadňuje odběr par z tlakové láhve. Při teplotě pod 100 °C je naopak odběr par z nádoby nemožný, neboť tlak par je nižší než atmosferický.

Obdobně se chovají i zkapalněné topné plyny (PB). Bod varu, který je u vody při atmosferickém tlaku 100 °C, je u propanu při -43 °C a u n-butanu při -0,5 °C. Při každé teplotě nad těmito uvedenými hodnotami stoupá v tlakové nádobě tlak par jednotlivých uhlovodíků, takže oba uhlovodíky jsou neustále v kapalném stavu, a to i v oblastech tzv. běžných teplot okolo 20 °C. Odebírá-li se plynná fáze (plyn) z láhve při této teplotě, umožní rozdíl mezi tlakem par uhlovodíků v tlakové láhvi a atmosferickým tlakem kvantitativní zplynění obsahu láhve, pokud ovšem teplota kapalných uhlovodíků neklesne pod bod varu těchto uhlovodíků, v tomto případě by byl v tlakové láhvi podtlak.

Podle způsobu výroby a účelu použití mohou mít zkapalněné tekuté plyny různá složení. V ČR jsou složení vyráběných druhů, technické podmínky jejich zkoušení, přejímání a způsob dopravy obsaženy v normě ČSN.